 |
 |
|
Zleva:
Bob-Vlastík Valer, Jarda-Brzda-Franta Kovářík, Eiffel-Sklenář-Franta Vlček, Šerif Mílek-Milan Mrázek |
|
|
|
|
 |
 |
Vpravo: ...
jsme zrovna na čerstvým vzduchu Vlevo : ... šerifův nočník |
|
|
Na vejšce v
Žilině, jsme hráli v duetu s Tomášem Ondřichem. V té době mně říkali
Sklenář. Tam vznikly písničky Romadůr, Evrgrín, Stolička, Polykám potichu
a písničky s texty mého dlouholetého kamaráda Milana Dvořáka, k němuž musím dodat odbočku.
|
Na jedné akci jsme se seznámili s Honzou Malinou, který dělal manažéra brněnské skupině Hráči (uprostřed nejen postával :-), ale s námi už i zpíval Martin Vlček). J.Malina nám tehdy dal adresu na „jakéhosi“ Milana Dvořáka...Jak se ukázalo - toho M.Dvořák, kterého zasvěcení znají jako výborného |
|
tlumočníka ruštiny a angličtiny plus z týchž jazyků i překladatele. A nejen překladatele,
i interpreta písní Vysockého, Galiče, Okudžavy,
Matvějevové.. (Učinkuje sám nebo s Věrou Slunéčkovou
a najít ho můžete v
pražské kavárně Caféidoskop, také v Balbínově poetické hospůdce v pořadu
Bulat Okudžava - Putování diletatntů ). V mladém tom věku, kdy jsme
se takto zprostředkovaně poznali, Milan ještě hrál se skupinou Havrani.
Napsali jsme mu s Tomášem dopis a poslali něco písniček a to ho
vyprovokovalo, že nám naoplátku nadělil hromádku svých textů. Pár jich
přibalil speciálně pro nás. Vznikly tak mnou zhudebněné Borovice, Zlatá
svatba, Moje žena Milena, Ahoj slunce! Mezitím skončila
vejška a přišlo bolestné rozloučení s Tomášem, neb jsme šli každý do jiného
kouta republiky. |
 |
K dalším Milanovým
textům dodal o něco později hudbu i otec – fotřík – Franta - tedy Fr.Vlček
starší: |
| Pak rok nebo dva jsem si dal pauzu, až zapracovala náhoda - rozbil jsem si koleno a musel si asi měsíc zamarodit. Napsal jsem pár textů a písní. Zlomová byla Kancelářská zápletka, která se líbila a vtáhla mne i s dalšími novými písničkami zase zpět ke hraní. |
|
|
Začalo to písničkářským kláním v Jistebnici (r.84) a dále přes Jirku Čáru Hantla a Karla Cimburu Vidimského do klubu v Polské ( zde např. fotem zdokumentován Cimburův nápad střídací duo Zívl" – Zíchová-Vlček). |
 |
|
Nejvýživnějším
obdobím muzicírování a obdobím, na které rád vzpomínám, byly pro mne víc
než dvě sezóny hostování v útercích Tonyho Linharta plus Pacifiku a nezapomenutelného
Wabiho Ryvoly na Malé scéně v Praze na Výstavišti (bohužel nemám jedinou
fotku!). A pak přátelství a slastné roky s Krychlí - dle abecedy: s Vláďou
Dobešem, Honzou
Houškou, skupinou Humbuk (Luboš,Mirko,Pavel),
Milanem Jablonským (krychlím to duchovním otcem) a
Frantou Kaslem, Pepou Kvasilem, Michalem
Knéblem, Jirkou Zipem Suchým.
V roce 1990 jsme s krychlováním skončili. Ještě dovolte sousto pro pamětníky.
|
 |
 |
|
Tohle jsem totiž našel v archívu z několika turné Krychle ve Smiřicích roku.... Sorry, že jsem tam pořád já a já a já...... Jiná fota totiž nevlastním |
Ani
rok bez ... KRYCHLE !!!! |
 |
 |
 |
Pak
roky bez Krychle. Až do doby než po nějakých letech zapracoval Jirka Zip
Suchý. Rozhoupal Milana Jablonského a většinu z nás dal opět dohromady.
Našel nám Salmovskou literární kavárnu a vymyslel "poslední čtvrtky v
měsíci"; Milan naslinil tužku, my oprášili písničky a od roku 1999 jsme
si začli opět hrát. Ve 2001 jsme se za Jirkou Hrdinou - vedoucím kavárny
- přestěhovali do Balbínovy poetické hospůdky, kde si to s Krychlí "kutálíme" svými posledními čtvrtky pořád dál. Zatím co Jirka Zip si dal pauzu, naši
chátrající sestavu postupně omladili zdatní mladíci - Petr
Jablonský, Jeroným
Lešner, Arnošt
Frauenberg, Petr
Sedláček a ... Bob
Mylan, na které si možno, stejně jako na ostatní z Krychle v textu ztučnělé,
dle vůle chutě dolehorevlevovpravokliknout...
|
